Umění si mne vybralo a nekompromisně zmutovalo zároveň s pubertou v 60.tých letech skrze kinematografii. Věděl jsem, že budu kameramanem. V rámci úspěšných přijímaček na FAMU přehodil šéf katedry prof. Šmok výhybku na směr Fotograf s tím, že jako solitér bych nebyl schopen nést nutnou spoluzodpovědnost týmu. Udržet si tvůrčí svobodu v éře normalizace jsem se snažil nápaditostí a řemeslem a zaměřením na reklamu. Pokusem takto pokračovat ve svobodě byla erotická monografie nazvaná Vlastimil Kula vydaná nakladatelstvím Taschen. Po jejím úspěchu i odmítnutí jsem se rozhodl tvrdošíjně trvat na umělecké licenci být nekompromisní v zobrazení erotiky a pokračovat dál. Stejně mne ale dál vzrušuje lidský úděl obecně a dokumentu a portrétu jsem se průběžně věnoval a chystám věnovat, dokud mne síly neopustí.